Rostlinní robinzoni na ostrovech v oblacích
Za největší dobrodružství jsem v dětství považovala přežití na opuštěném ostrově. Bylo to díky četbě Robinsona Crusoa od Daniela Defoe, Tajuplného ostrova a Dvou roků prázdnin od Jula Verna, nebo Trpaslíčků Robinsonů od Dominika Filipa. Obdivovala jsem, jak si robinzoni dovedou v novém prostředí poradit, opatřit jídlo, šatstvo i zábavu a jak to změní jejich charaktery. A víte, že takové příběhy existují i o rostlinách?
Když se rostlinní robinzoni dostanou na neobydlený ostrov a podaří se jim tam uchytit, také je to často změní, protože si musí poradit s nástrahami místního klimatu, půdních vlastností, okolních rostlin a živočichů. A pokud je za několik milionů let najde záchranná loď (třeba botanická expedice), nechtějí už zachránit. Tak si v novém prostředí zvykli, že pro ně není návratu, a jejich příbuzní by je už stejně nepoznali.
Jednu takovou robinzonádu zkoumali naši kolegové pod vedením Roswithy Schmickl z oddělení Oddělení evoluční biologie rostlin. Jeden druh starčků z čeledi hvězdnicovitých osídlil před 6,5 miliony let bezlesé pásmo ve vrcholových partiích tropických pohoří Afriky, které v moři horkého klimatu tvoří v oblačných výškách ostrovy s unikátními chladnými podmínkami: Kilimandžáro, Rwenzori, Kenya a Aberdare. Starčky se přizpůsobily novým podmínkám tak, že se z nich staly obří listové růžice na dřevitých kmíncích. Vzniklo 11 druhů, osm z nich se vyskytuje jen na jednom (a to každý na svém) horském vrcholu. Tým složený z výzkumníků z Botanického ústavu, Univerzity Karlovy, Jihočeské Univerzity, University Oslo a Makerere University v Ugandě zjistil, že v počátcích svého robinzonského života (asi do doby před půl milionem let) si ještě druhy vyskytující se na různých vrcholech čas od času vyměňovaly semínka (a genetickou informaci), ale později se vyvíjely zcela samostatně.
Kdyby si ti rostlinní robinzoni vedli podrobné deníky, mohli bychom se dozvědět víc o dobrodružstvích, které při osidlování ostrovů v oblacích zažili, takhle si musíme vystačit s informací uloženou v jejich genetické výbavě.
Dřevitý starček Dendrosenecio kilimanjari, v prostředí afro-alpinského ekosystému na hoře Kilimandžáro v Tanzánii (Foto Abel Gizaw).
Gorospe, J. M., Záveská, E., Chala, D., Gizaw, A., Tusiime, F. M., Gustafsson, A. L. S., Piálek, L., Kolář, F., Brochmann, C., Schmickl, R. 2025. Ecological speciation with gene flow followed initial large-scale geographic speciation in the enigmatic afroalpine giant senecios (Dendrosenecio). New Phytologist, DOI10.1111/nph.20432
Kontaktní osoba: Eliška Záveská (eliska.zaveska@ibot.cas.cz)
Pro blog Botanického ústavu napsala Jitka Klimešová