Dárek od vzdálených příbuzných
Genetická informace je naše dědictví po předcích, takže příliš velký nos máme po dědovi Rudolfovi a sklon k tloušťce můžeme jednoznačně svádět na babičku Libušku, stejně jako veselou náturu. U rostlin je to samozřejmě podobné, jen se jedná o jiné znaky, například suchomázdřité listeny, žláznaté chlupy nebo odolnost proti suchu. Někdy však genetici najdou v dědičné informaci stopy po genetické informaci od vzdálených příbuzných – jak je to možné?
Moderní genetické metody dovolují manipulace s genomem a jeho úpravy. Toho se například používá u geneticky modifikovaných plodin, do kterých se uměle vnese například gen z jiného organismu, který udělá rostlinu odpudivou pro její škůdce. Takové vnesení genu však umí i příroda sama, bez našeho přičinění, jen jeho vliv na vlastnosti rostliny je náhodný a v případě, že rostlině neškodí nebo je dokonce užitečný, tak si ho ponechá.
Naši kolegové pod vedením Václava Mahelky našli v genomu ječmene (trávy podčeledi Pooideae) genetickou informaci, která odpovídá vzdáleným příbuzným z podčeledi Panicoideae, kam patří např. proso nebo kukuřice. Součástí této informace byly i geny kódující bílkoviny. Jak se cizí kousek genomu do ječmene dostal, nevíme, ale mohlo se to stát pomocí nějakého vektoru, například viru. Stejně tak nevíme, jakou funkci kódované bílkoviny v životě ječmene hrají. Jsme však na stopě zajímavého příběhu, jehož poznání by nám mohlo pomoci pochopit evoluci ječmene.
Hordeum comosum z And je druhem ječmene s cizí DNA původem z panikoidních trav. Foto Frank Blattner.
Fragment cizorodé DNA na chromozomech ječmenů lze zobrazit pod mikroskopem (zelené šipky). Foto David Kopecký.
DOI: 10.1111/tpj.15192
Kontaktní osoba: Václav Mahelka (vaclav.mahelka@ibot.cas.cz)
Pro blog Botanického ústavu napsala Jitka Klimešová.
K článku vydal Botanický ústav také tiskovou zprávu.