Jak jsme to pohnojili
Umělá hnojiva přinesla revoluci do zemědělství, plodiny díky nim rostou mnohem lépe. Přesto povzdech „to jsem to pohnojil“ je negativní, proč asi? Je to nepochybně tím, že naše přirozená rostlinná společenstva tolik živin jako orná půda nepotřebují a přísun živin ze zemědělství nebo ze spalování fosilních paliv zdaleka neprospívá všem druhům, které u nás rostou. Tak přicházíme o mnoho druhů, které v konkurenci podlehnou, nebo o druhy, pro které jsou vysoké obsahy živin přímo škodlivé.
Příkladem jsou naše orchideje, které bývaly typické pro živinami chudé louky. Nesnáší ale konkurenci vysokých travin a dusičnany brání jejich semenům v úspěšném klíčení. Odborníci na orchideje a jejich houbové symbionty zkoumali problém klíčení semínek orchidejí v experimentu, v němž kombinovali různé dávku dusičnanů a různé symbiotické houby, které potřebuje prstnatec májový ke svému růstu. Výsledek byl překvapivý, dusičnany sice bránily vyklíčení semen bez symbiotických hub, jak už bylo známo z předchozích studií, ale také snižovaly růst mladých rostlinek se symbiotickými houbami. Síla efektu dusičnanů nicméně závisela na tom, o jakou houbu se jednalo. Některé druhy hub zachránily klíčící rostlinky před zhoubným působením dusičnanů, jiné jejich efekt zmírnily a ještě jiné byly samy potlačeny.
Dá se říci, že jsme to s tím přílišným hnojením pěkně pohnojili nejen orchidejím, ale také jejich houbovým symbiontům.
Vlevo: prstnatec májový rozkvetlý na louce v Praze-Motole (foto Jan Ponert). Vpravo: orchideje tvoří zvláštní typ mykorhizní symbiózy, tzv. orchideoidní mykorhizu, kde propletené hyfy symbiotické houby tvoří vnitrobuněčné smotky (tzv. pelotony) v buňkách jejich protokormů/kořenové kůry (jeden označen šipkou; měřítko 1 mm, foto Martin Vohník). Ta mj. umožňuje orchidejím klíčit i v prostředí se zvýšeným obsahem nitrátů.
Kontakt: Martin Vohník (martin.vohnik@ibot.cas.cz)
Pro Blog Botanického ústavu napsala Jitka Klimešová.