Nakládání s listovým odpadem
Venku teď můžeme pozorovat, jak rostliny odhazují nepotřebné části, většinou listy, jen tak kolem sebe, vůbec se neobtěžují s tříděním tohoto odpadu. I když se nám to může zdát nezodpovědné, rostliny jsou v nakládání s odpadem daleko před námi, produkují totiž pouze kompostovatelný odpad a linka na jeho zpracování je k dispozici právě tam, kde listy dopadnou.
Na povrchu půdy se na listy vrhnou party specializovaných organismů – jedni nakrájejí listy na kousky, druzí je zatáhnou pod zem a ještě jiní je prorostou a rozcupují na cimprcampr. Každý z účastníků část z listové biomasy sní a část nechá pro ty ostatní, tak se látky obsažené v listech dostanou dříve nebo později do půdy nebo do vzduchu, kde je stejná rostlina může znovu použít.
Ne všechny listy je stejně snadné recyklovat, ty tenké obvykle nedají rozkladným organismům mnoho práce a na jaře po nich už mnoho nezůstane. Ty tlustější ale odolávají rozkladu déle a mohou se na povrchu půdy hromadit, to platí třeba pro jehličí smrku, jehož rozklad podrobně studoval Libor Mrnka z Botanického ústavu se svými spolupracovníky. Zkoumali vliv různých skupin hub, které žijí v kořenovém systému smrku na rozklad smrkového jehličí, zvláště na osud fosforu, který je důležitou minerální živinou, a huminových kyselin, které brání jehlice před rychlým rozkladem. Zjistili, že každá skupina hub má na rozkladný proces trochu jiný vliv a společně představují účinný aparát na dekompozici těžce rozložitelného smrkového jehličí. V rozkladu nejsou důležité jen houby specializující se na rozklad odumřelých rostlinných částí, ale třeba také houby mykorrhizní, které smrkovým kořenům pomáhají získat v půdě živiny. Ruku k dílu přikládají i houby endofytní, tišší souputníci rostlin, o kterých toho ještě mnoho nevíme.
Smrkové semenáčky inokulované houbami rostoucí v jehličnatém substrátu. Foto L. Mrnka
DOI: 10.1016/j.soilbio.2020.107919
Kontakt: Ing. RNDr. Libor Mrnka, Ph.D. (libor.mrnka@ibot.cas.cz)
Pro blog Botanického ústavu napsala Jitka Klimešová.