Ze světové vědy: Druhohorní brouci z jantaru opylovali cykasy
Kvetoucí rostliny mají výjimečný vztah s hmyzem a dalšími živočichy, kteří jim zajišťují opylování. Jak se ale zdá, kvetoucí rostliny nebyly první, kdo si takový oboustranně výhodný vztah s živočichy vytvořil. Před kvetoucími rostlinami si své opylovače našly i svérázné nahosemenné rostliny, cykasy.
Nedávno vzbudila velkou pozornost studie, kterou vedl Chenyang Cai, toho času na britské Univerzitě v Bristolu. Se svými kolegy odkryl zatím nejstarší a dost přesvědčivé doklady o tom, že cykasy byly skutečně opylovány hmyzem. Jde o nález nového brouka z čeledi Boganiidae, tedy příbuzného slunéček a podobných brouků, v jantaru z Myanmaru, který je starý 99 milionů let. V jantaru tedy tenhle brouk uvízl počátkem svrchní křídy, v druhohorním světě plném velkých dinosaurů.
Objevený fosilní brouk dostal jméno Cretoparacucujus cycadophilus. V jantaru byl nalezen společně s pylem cykasů, a kdyby to jako důkaz nestačilo, tak Cai s kolegy na jeho těle objevili speciální adaptace, které se vší pravděpodobností pomáhaly při opylování.
Badatelé jsou přesvědčeni, že vzhledem k novému objevu muselo opylování cykasů brouky vzniknout nejpozději ve spodní juře, možná ještě dříve. To znamená dlouho před tím, než se široce rozšířily kvetoucí rostliny a spolu s nimi i jejich opylovači. Cai věří, že v budoucnu najdeme ještě další podobné opylovače cykasů. Pokud ale jde o nálezy ze spodní jury, tak s nimi je problém v tom, že z toho období nalézáme brouky vesměs jako stlačené fosilie v horninách a nikoliv v jantaru. Takovým fosiliím je pak pochopitelně obtížnější porozumět.