Pyl, spory hub a uhlíky dokládají, že lidé v době bronzové záměrně vypalovali les a změnili tím krajinu severních Čech
Národní park České Švýcarsko na severu Čech je znám pozoruhodnými pískovcovými útvary, které vznikly erozí sedimentů původně usazených na dně křídového moře, jež omývalo ostrovy a pevniny obývané dinosaury. Právě unikátní tvar krajiny se skalními věžemi, stěnami, roklemi, skalními městy a bludišti do značné míry určoval uspořádání společenstev zdejších rostlin v prostoru i v čase. V posledních tisících let se ale na vývoji krajiny stále více podíleli lidé.
Přemysl Bobek z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a Univerzity Karlovy v Praze společně s dalšími kolegy prostudovali vliv požárů a pravěké pastvy na proměny vegetace území Českého Švýcarska v pozdní době bronzové, zhruba před 3250 až 3050 lety. Jako zdroje informací přitom využili uhlíky v půdě pocházející z tehdy shořelých lesů, pyl rostlin, spory hub a mikroskopické uhlíky, které se z této doby dochovaly v sedimentech rašeliniště.
Badatelům se podařilo odhadnout frekvenci požárů v krajině za posledních 7 500 let. Odhalili přitom dvě období se zvýšenou frekvencí požárů. Před 3100 až 2120 lety hořelo v krajině v průměru 3krát za tisíc let a pak ještě před 1400 až 600 lety hořelo průměrně 4,3krát za tisíc let. V pozdní době bronzové docházelo k rychlým změnám vegetace. Lidé tehdy v málo osídlené krajině Českého Švýcarska vypalovali lesy a na uvolněné půdě pak pěstovali obilí, jak dokládá společný nález vysokého množství uhlíků a pylových zrn obilovin. Časem lidé tento způsob hospodaření opustili a druhotné lesy využívali pro pastevectví. Bobek s kolegy v této studii jako první dokládají záměrné vypalování hustě zalesněné pískovcové krajiny na severu Čech. Oheň podle nich významně přispíval ke změnám lesní vegetace v pozdní době bronzové.
Rašeliniště na dně pískovcové rokle poskytlo záznam vývoje krajiny za posledních 7000 let. Kredit: P. Bobek
Kontakt: Mgr. Přemysl Bobek (premysl.bobek at ibot.cas.cz)