Znamená vyšší počet sad chromozomů u rostlin větší riziko jejich invaze?
V dnešní době se po světě šíří ohromné množství nepůvodních rostlin. Některé z nich v novém prostředí uspějí a zahájí invazi, která ohrožuje původní přírodu a nezřídka přináší i značné finanční ztráty. Vědci se proto již dlouho snaží pochopit, které vlastnosti rostlin rozhodují o jejich invazním chování.
Pozornost se přitom soustředí i na genetiku, která hraje významnou roli v ekologii jednotlivých druhů rostlin. V minulosti se objevila řada vědeckých studií, které naznačují, že s vyšším počtem sad chromozomů v jádru rostlinné buňky, čili s vyšší ploidií, vzrůstá šance na úspěch rostliny v invazi. Zatím ale ještě není jasné, jak by to mělo fungovat. Loni zesnulý Jan Suda z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a Univerzity Karlovy v Praze společně s kolegy v mezinárodním týmu odborníků prozkoumal vztah mezi počtem sad chromozomů a invazním úspěchem původem amerického zlatobýlu obrovského (Solidago gigantea), který invaduje v Evropě i jinde ve světě. V Americe se zlatobýl vyskytuje v populacích se dvěma, čtyřmi a šesti sadami chromozomů, zatímco invazní populace v Evropě tvoří především rostliny se čtyřmi sadami chromozomů. Vědci studovali genetiku zlatobýlů z původních i invazních populací a uskutečnili s nimi sérii skleníkových i terénních experimentů.
Výsledky výzkumu potvrdily očekávání v tom, že původní populace zlatobýlů se šesti sadami chromozomů měly vyšší genetickou diverzitu než nepůvodní evropské populace zlatobýlů se čtyřmi sadami chromozomů. Zároveň se ale ukázalo, že s úspěšností v terénních experimentech je to přesně naopak. Odpovídá tomu i pozorovaná nižší úspěšnost zlatobýlů se šesti sadami chromozomů v oblasti nepůvodního výskytu. Jak se zdá, genetická diverzita ani vyšší počet sad chromozomů nemusí být vždy zárukou úspěchu v invazi.
Zlatobýl obrovský, Německo. Kredit: Pethan, Wikimedia Commons.