Liší se klíčení běžných a vzácných druhů středoevropských hor?
Proč mají některé druhy rostlin velice omezené rozšíření a jiné, často blízce příbuzné rostliny zase rostou na ohromném území? Touto otázkou se vědci zabývají již dlouho. Vznikla celá řada studií, které hledají odpověď porovnáváním vlastností příbuzných vzácných a naopak běžných rostlin. Takové práce se ale obvykle zabývají jednoduchými vlastnostmi, které je možné snadno získat z ekologických databází.
Andrea Paulů a Zuzana Münzbergová z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a Univerzity Karlovy v Praze zvolily jinou cestu a rozhodly se porovnat vzácné druhy rostlin s jejich běžnými příbuznými v komplexnější charakteristice, kterou představují nároky rostlin na klíčení a vlastní průběh klíčení jejich semen.
Pro tento výzkum si badatelky zvolily 18 dvojic vzácného a běžného druhu ze stejných rodů, které se vyskytují v Krkonoších. U nich je zajímala hmotnost semen, klíčení semen ve specifických podmínkách, a také celkové procento vyklíčených semen. V experimentech s klíčením sledovaly, jaký vliv má různě dlouhá doba chladu před klíčením (chladová stratifikace), konstantní nebo střídavý průběh teplot, a rovněž různé světelné podmínky. Výsledky výzkumu ukazují, že vzácné druhy jsou svým klíčením dobře adaptované na podmínky horského prostředí. Vše nasvědčuje tomu, že jejich vzácnost nesouvisí s neschopností klíčit v určitých podmínkách.
Proč vlastně studovat rozdíly mezi vzácnými a běžnými druhy? Pochopení faktorů zodpovědných za to, že některé rostliny jsou vzácné, by zásadním způsobem přispělo k tvorbě účinných strategií dlouhodobé ochrany vzácných, a tedy ohrožených rostlin.
Kuklík horský Geum montanum, Rakousko. Kredit: Tigerente / Wikimedia Commons.
Kontakt: Mgr. Andrea Paulů (Andrea.Paulu at seznam.cz)