Jednoho deštivého léta, aneb Co jsme (zatím) vybádali v polních mokřadech jižní Moravy
Velká tůň v rozsáhlém komplexu polních mokřadů zvaném Domovní louky u Moravského Písku. Svými parametry – rozloha, hloubka vody – může směle konkurovat tůním budovaným v rámci revitalizací. V roce 2020 se zde vyskytovala řada ohrožených druhů bezobratlých i některých cévnatých rostlin. Foto K. Šumberová
Bažiny, močály, mokřiny, třasoviska, mokřady… tato slova u části veřejnosti vzbuzují odpor či úzkost, patrně kvůli předpokládanému riziku utonutí nebo přinejmenším zamokření a zablácení. Mokřadní biotopy jsou často také vnímány jako místa, v nichž není nouze o krevsající hmyz, patogenní mikroorganismy a další podobné nevábné formy života. Zdá se, že význam některých mokřadních biotopů, jako jsou horská rašeliniště a prameniště, jež dávají vznik potokům a řekám a v nichž se vyskytuje unikátní ohrožená fauna a flóra, začínají lidé přece jen chápat. Ale co louže, mokřiny a bažiny na polích, cestách a v okolí lidských sídel? Někdo si možná řekne: vždyť v těchto biotopech zcela jistě nic zajímavého neroste ani nežije a bláto nám jen komplikuje život! Nebylo by lepší tyto plochy trochu „zkulturnit“?
Více v článku: