Úhory – zapomenuté ostrůvky biodiverzity
Pohled na experimentální plochu – čerstvě založený úhor na Gálišské louce v údolí Dyje.
Foto T. Vymyslický
V oblasti Znojemska na jižní Moravě se vyskytují velké rozlohy polí, které výrazně kontrastují s mozaikou drobných políček na rakouské straně hranice. Po obou stranách této hranice se nachází náš nejmenší národní park – Podyjí. Před dvaceti lety začala postupně přecházet do rukou Správy NP Podyjí i orná půda, která byla ještě počátkem 20. století intenzivně obhospodařována. Na starých fotografiích je patrné, že v údolní nivě řeky Dyje bývala i na české straně malá políčka a na svazích a terasách pastviny. Současně s opuštěním tradičního hospodaření pole, louky a pastviny postupně zarostly keři a ostatními dřevinami nebo se zalesňovaly, takže v současné době nelesní společenstva tvoří jen malé plochy převážně na východním okraji národního parku. Patří mezi ně zejména vřesoviště, skalní a stepní vegetace, suché a mezofilní trávníky a v údolí též fragmenty aluviálních luk. Právě trávníky, z nichž některé byly v minulosti poli, trpí absencí pravidelného obhospodařování nejvíce. Šíří se zde expanzivní druhy trav, jako je třtina křovištní, ovsík vyvýšený a kostřava rákosovitá. Ty postupně mění druhové spektrum trávníků, snižují celkovou diverzitu společenstev, a to jak rostlinných, tak živočišných – zejména ubývá hmyzu. Můžeme s tím ještě něco dělat?
Více v článku: Fabšičová M., Jiroušek, Šipoš J. & Vymyslický T. (2021): Úhory – zapomenuté ostrůvky biodiverzity. Botanika 9/1: 12–15.
Použitá literatura:
Čížek L., Beneš J., Konvička M. (2019): Úbytek hmyzu. Špatně zdokumentovaná katastrofa? Živa 5: 247–250.
Hallmann C. A. et al. (2017): More than 75 percent decline over 27 years in total flying insect biomass in protected areas. PloS ONE 12(10): e0185809. doi:10.1371/journal.pone.0185809