Všudypřítomná, užitečná, ale i zatracovaná kopřiva dvoudomá
Není snad nikdo, kdo by neznal kopřivu a její žahavé chlupy. Proč kopřiva pálí a způsobuje bolestivé puchýře? Při odlomení špičky dutého chlupu dochází ke vzniku ostrého hrotu podobného injekční jehle a vylití pálivé tekutiny. V poslední době se usuzuje, že se jedná o směs tří chemikálií: histaminu, který podráždí kůži, acetylcholinu, který vyvolá pocit pálení, a serotoninu, který účinek dvou předchozích látek zvýší. Od prvního setkání v dětském věku se tak většina z nás této vytrvalé bylině raději obloukem vyhne. I přesto lidé nejrůznějších vlastností kopřivy využívají již po tisíciletí.
Jeden z vůbec nejstarších doložených příkladů pochází z pozdní doby kamenné. Kopřivová vlákna byla nalezena u známého ledového muže Ötziho, který je pravděpodobně využíval jako tětivu svého luku, či k upevnění letových křidélek a šípových hrotů. Kvalitních a pevných vláken se v novodobé historii využívalo také při kritickém nedostatku bavlny za první světové války, kdy se z kopřiv vyrábělo textilní plátno na oblečení (v Čechách známe košile „kopřivky”). Kopřivový šampon použilo zřejmě alespoň jednou mnoho z nás. I kopřivový „špenát“, nádivka či čaj stojí zejména zjara za vyzkoušení. Jako důležité obohacení se přidává kopřiva do potravy drůbeži a je živnou rostlinou housenek mnoha motýlů, např. babočky kopřivové. Od pradávna jsou využívány její rozmanité léčivé účinky, o nichž je možné se dočíst v mnoha knihách. Namátkou lze zmínit ty antirevmatické, protizánětlivé či urychlující hojení ran. Významné postavení zaujímá kopřiva i v aplikovaném výzkumu – její obsahové látky jsou úspěšně využívány zejména pro léčbu diabetu druhého typu a rakoviny prostaty.
Zástupce diploidního poddruhu Urtica dioica subsp. kurdistanica s ukázkou typického stanoviště (suťové pole, Anatolská náhorní plošina, Turecko). Rostliny jsou rozpoznatelné především nápadně zubatým okrajem listů, výraznou hustotou žahavých chlupů a silně tuhými až zdřevnatělými kořeny. Foto T. Urfus
Použitá literatura:
- Rejlová L., Böhmová A., Chumová Z., Hořčicová Š., Josefiová J., Schmidt F. A., Trávníček P., Urfus T., Vít P., Chrtek J. (2020): Disparity between morphology and genetics in Urtica dioica (Urticaceae). The Botanical Journal of the Linnean Society. https://doi.org/10.1093/botlinnean/boaa076
- Rejlová L., Chrtek J., Trávníček P., Lučanová M., Vít P., Urfus T. (2019): Polyploid evolution: The ultimate way to grasp the nettle. PLos ONE 14(7): e0218389. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0218389
- Rejlová L. & Urfus T. (2018): Urtica kioviensis Rogow. × Urtica dioica L. (J. Hadinec and P. Lustyk, Eds.). Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae XVI. – Zprávy České botanické společnosti 53: 31–112.