Tuhle novou aktualitu jsme sem přidaly na důkaz, že už to umíme! Lydie a Petra

Letos jsme se poprvé zapojili do Dnů elektronové mikroskopie, které každoročně probíhají v Mekce elektronové mikroskopie – Brně. Tento ročník proběhl z důvodu pandemie čínského koronaviru převážně online a to na webu: Dny elektronové mikroskopie v Brně | 14. – 18. 4. 2021 (brno.cz).  Do programu jsme přispěli videi o pylech (web BÚ/Veřejnost/Vzdělávání ) a přednáškou nazvanou Výzkum rozsivek s využitím elektronového mikroskopu, kterou naživo přednesla naše kolegyně Markéta Fránková a její středoškolští stážisté z Otevřené vědy.

Dne 11. dubna letošního roku oslavila významné životní jubileum naše skvělá a inspirativní kolegyně, paleoekoložka RNDr. Vlasta Jankovská, CSc.

Vlasta Jankovská působí v Botanickém ústavu od roku 1963. Zabývá se vývojem vegetace a rekonstrukcí přírodního prostředí v závěru poslední doby ledové a v době poledové. Ve své práci uplatňuje řadu průkopnických přístupů, které se postupně staly součástí běžného paleoekologického výzkumu. Jako jedna z mála paleoekologů si ve fosilním záznamu kromě pylů a rostlinných makrozbytků začala všímat i chlorokokálních řas. Ve spolupráci s předním českým algologem profesorem Jiřím Komárkem, který je rovněž z BÚ, vytvořila určovací klíč využívaný mezinárodní paleoekologickou komunitou. Řasy tak v paleoekologii využila jako skvělé bioindikátory, přinášející při interpretaci paleoekologických výsledků nové informace. Jejím dalším inovativním přístupem je netradiční aplikace pylové analýzy v souvislosti s archeologickým a historickým výzkumem, například využití pylu usazeného s prachem do starých knih v klášterních knihovnách.

Doktorka V. Jankovská se ve svém výzkumu zaměřila na analýzu rostlinných zbytků z vrcholného glaciálu, pozdního glaciálu a raného holocénu, tedy období, pro něž ještě donedávna nebylo mnoho známo. Přispěla významně k poznání zásadních rozdílů ve vývoji vegetace Hercynského masivu a západních Karpat během poslední doby ledové. Byla jedním z prvních paleoekologů, kteří ve střední Evropě předpověděli existenci glaciálních refugií. Byla si vědoma již před desítkami let, že pro správnou interpretaci svých výsledků musí studovat současnou vegetaci v podobných klimatických podmínkách jako v minulosti. Při hledání takových situací opakovaně navštívila oblasti arktického Ruska a severní Evropy. Předpověděla možnost existence moderních analogií pozdně glaciální vegetace střední Evropy, nacházejících se na jižní Sibiři. To nastartovalo rozsáhlý výzkum moderních analogií  glaciální a postglaciální vegetace pod vedením prof. Milana Chytrého, včetně mnoha expedic na Sibiř.

Po roce 1989 se doktorka V. Jankovská intenzivně zapojila do výuky na většině významných přírodovědeckých fakult v České republice a podstatně přispěla k výrazné oblibě paleoekologie u mladší generace a k jejímu současnému rozkvětu. Díky neutuchající vášni k oboru a silné potřebě výměny poznatků se zahraničními odborníky napomohla po roce 1989 ke znovuzapojení české kvartérní paleoekologie na poli mezinárodní vědy. Mnohokrát vyrazila na výzkumné cesty do polárních oblastí Evropy a Ruska, nebála se ostnatých drátů, nebezpečného cestování či výsadků v bohapusté krajině ruské tundry, kdy často šlo o zdraví ne-li o život. Během cest na východ a sever od našich hranic navázala také mnohá vědecká i čistě lidská přátelství, která vydržela dodnes.

Za svůj přínos byla v roce 2014 oceněna čestnou oborovou medailí Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách.

Milá Vlasto, srdečně Ti blahopřejeme k Tvým kulatinám a přejeme Ti stejně neutuchající elán, sílu a optimismus jako doposud, spoustu osobních i pracovních radostí, a hlavně pevné zdraví!

Kolegyně a kolegové z Botanického ústavu.

Přečtěte si zajímavý rozhovor  Petra Kuneše s Vlastou Jankovskou. Vlasta je také na wikipedii.

Vědci Oddělení paleoekologie jako první kvantifikují regionální rozdíly v diverzitě rostlin od konce doby ledové aneb náš nový článek Holocene plant diversity dynamics show a distinct biogeographical pattern in temperate Europe.

Jan Roleček ve spolupráci s dalšími vědci z našeho týmu a kolegy z PřF UK přinesli odpověď na otázku, jak se vyvíjela středoevropská biodiverzita od konce doby ledové. Analýzou fosilního pylu dokázali rekonstruovat její změny v oblastech s různými přírodními podmínkami a různou historií osídlení člověkem, a jako první je přesněji kvantifikovali. Výsledky jejich studie byly publikovány v předním mezinárodním časopise Journal of Biogeography. Více zde.